karrenV překladu znamená název této mallorské pláže „zlom“ nebo také „rokle“. Ústně předávaná tradice praví, že po zemětřesení v Lisabonu v polovině 18. století zaútočila na území vlna tsunami a přinesla s sebou vzniknuvší písečnou dunu, která dnes odděluje pláž od solných jezer. A tento „předěl“ dal název oblasti Es Trenc na jihozápadě baleárského ostrova Mallorca.
Poodhalme tajemství vzniku dřívějšího „města duchů“ na jejím okraji, dnes již srovnaného se zemí a vysázeného čerstvou zelení.
6 km dlouhá pláž se zlatavým pískem a křišťálově průzračným mořem bývá po právu nazývána „evropským Karibikem“. Půvabnosti a čistoty panenské přírody si brzy povšimli také podnikaví developeři a již v 80. letech přicházeli s různými projekty pro rozvoj turismu v této oblasti. Při institucionálních řízeních na místních úřadech však naráželi na mohutný odpor ze strany ekologů, kterým se po dlouhých sporech podařilo nechat území pláže a přilehlých mokřad Salobrar (1492 ha), které Es Trenc zahrnuje, prohlásit za přírodní park, a tím jej od urbanizačních aktivit investorů ochránit.
Navzdory tomu se v 90. letech znovu objevují snahy houževnatých podnikavců vystavět na okraji pláže luxusní letovisko. Bez patřičných povolení začínají s výstavbou hotelů, která je brzy přerušena silnými protesty místních a nakonec zcela zakázána. I přes nařízenou demolici zůstalo na pobřeží několik hrubých staveb, které ještě před pár lety tvořilo dojem „města duchů“.
Přírodní ráz pláže se však podařilo zachovat, vždyť na celé délce 6 km jsou dnes pouze tři bary, šest bunkrů z dob občanské války (1936) a jediná restaurace! Jedná se tedy o jednu z urbanizací nejméně dotčených pláží ostrova, navíc s druhým největším mokřadem (po parku s´Albufera) s více než 170 druhy stěhovavého i stálého ptactva.
I „město duchů“ je dnes již minulostí – místo něj se pobřeží pyšní nově vysázenou zelení.
